Když druhému jámu kopáš, sám do ní padáš...

26. července 2013 v 20:58 | Lily^^ |  Krátké příběhy
V jedné malé, klidné vesničce na jihu Irska, žila klidná, milá dívka. Jmenovala se Elisabeth. Byla nadaná, chytrá, milá, krásná, citlivá a její ucho dokázalo i naslouchat. Mnoho přátel však neměla, jedna dívka ji opovrhovala. Její jméno bylo Nina, ona byla vždycky jiná. Elisabeth dolů shazovala, a soucit sní nikdy neměla. Posměchy, urážky, příliš nevhodné pozornosti ji věnovala. Když šel čas, bylo to lepší, Elisabeth rostla, a byla čím dál tím větší! Ninu už tolik neviděla, už to budou nějaká ta léta... Rodinu opustila, do svého bytu bydlet šla, s odhodláním, žít svůj život na plno. ♥ Skvěle placenou práci našla, kolem sebe spoustů pohledných mužů měla, dobrých přátel, a našla to, co hledala. Smysl života.
Úspěšná podnikatelka, život skvělý měla. Její jméno známé bylo, to Elisabeth bylo, kdo jí každý chtěl, kdo od ní pomoc měl.
Po roce a půl, přišel rozvračeč snů. Ano, Nina to byla, to ona stejné úmysly měla: Zničit, a bavit se tím, jak ostatní trpí. Svou pověst špinavou měla, jako zločinec, a lehkou dívkou se živila. Nebyla to nějaká panička, byla drzá, byla jaká byla.
Elisabethin život záviděla, proto pokračovala práci, zničit se ho snažila. Kousek po kousku, nenápadně, ale přesto důkladně!
S jejím manželem se vyspala, práci ji vyfoukla, Rodinu jí zabila... Ona z toho na dně byla.
Vše, na čem celý život dřela, o to přišla, měla pocit, jako by se do dětství vrátila! V horším slova smyslu...
Za přáteli šla, však ona už žádné neměla, Nina jí je přebrala. Na Elisabeth toho už bylo moc, potřebovala nutnou pomoc, ona však dostla lepší nápad! Vyřídit si to čistýma rukama!

Po nocích, tajně léčku připravovala, aby překvapená byla. Její přání, byla vyplněna!
Ninu si na odlehlé místo pozvala, tam jí vše vyčetla: Za její životní cíle, její přání, sny a touhy. Potom bitkou to začalo, a smrtí to skončilo. Elisabeth nůž vytáhla, do Niny jej vrazila, probodla, vytáhla... Nina bolestí padla k zemi, to co vše udělala, se jí zpět nevrátí, litovala, prosila, zemřela. Elisabeth došly slova, došla touha žít, tu zlobu, vinu, nemohla pocítit.
Učinila jediné:

Nůž odhodila, trpělivost došla, vše ztratila. To jediné řešení bylo, z útesu spadla. Do moře, kde její krev se smísí s vodou, to místo, kde bylo její poslední. A nastala chvíle ticha...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama