Hlasité ticho - čátst 1.

1. listopadu 2014 v 13:31 | Lily^^ |  Krátké příběhy
♡ H E L L O ♡ •
How are ya'? I'm fine.


V první řadě je mi moc moc líto, že jsem nestihla udělat na blogu Halloweenkou výzdobu, článek, příběh nebo nějaký strašidelný obrázek ale hlavně soutěž. Jelikož mě to vždycky dostane do takové zvláštní atmosféry. Myslím, že důvod nemusím pořád opakovat dokola. Každopádně pro ty, kdo neví - Škola a učení. No, rozebírat to nebudu, když jsem se konečně dokopala k tomu, tady něco napsat.

V dnešním ''článku''.. Bude to spíše příběh:-D<3
Než ale začnu, udělám takové malé ''poohlédnutí se zpět''. Jak jsem už nédávno zminovala, měla jsem v plánu jít si nakoupit nějaké to oblečení. Taky jsem tak učinila. V Sinsay jsem si koupila z 349,- slevněný na 129,- svetr/mikinu. Je v bílém a vnitřní strany rukávů jsou našité koženkové pruhy. Za tu stejnou cenu jsem si koupila pruhované tričko v černobílé barvě, a na ramenou byly taky koženkové pruhy. U Sinsay taky zůstanu, jen za 19,- jsem si koupila náramek, (No nekup to!:-D:-*). V H&M 14 prstýnků za 199,- (Jsem závislák na prstynkách), a v C&A náušnice za 50,-, taky ve slevě. Když už jsme u těch nákupů, nemohla jsem odolat a za 60,- jsem si koupila skořicovou svíčku. Strašně mi to připomíná Vánoce♡ ..A ted' už jdeme na příběh:-)


''Ahoj, jmenuju se Hailey. Bydlím ve městě zvaném Sattburg a je mi 15 let. Ráda.. O mě tu vlastně tolik nejde, chtěla bych se s Vámi jen podělit o svůj příběh, který mi do ted'ka nedává hlavu ani patu.''

Jednoho zimního dne, jsem se vracela domů ze školy. Byl Pátek a já neměla žádné plány na víkend. Vlastně jsem ten typ člověka, co žije tak trochu ve vlastním světě. Věčně sám, myšlenkama jinde. Žádné večírky nebo párty. Neměla jsem s tím problém, mě to tak vyhovovalo, ale někteří lidé mě za to odsuzovali. Cestou domů jsem uvažovala, kterou knížku z police vytáhnu. Bylo 16:00 a Slunce už zapadalo, zanedlouho jsem ho už neviděla vůbec. Sníh byl tak hustý, že moje kroky ho sotva ušly. Když jsem konečně dorazila domů, ze zahřátých kapes jsem vytáhla klíče, odemkla a vešla dovnitř. Byla jsem tak unavená a vyčerpaná, že jsem si vyzula boty, uvařila kafe, vzala knížku a opřela se o tucet polštářů, které byly na parapetě okna. Četla knížku, popíjela kafe a sledovala vločky padající na zem.

Tohle dělám často, ale nejenom tohle. V záplavu řádcích a písmen jsem usla. Probudil mě až bzukot mobilu. Byla to máma.
Zvedla jsem to a z druhého konce se ozvalo: ''Hailey? Dneska budu déle v práci, takže příjdu až ráno, jo? Nezapomen dát nakrmit Paulu''. Já jenom odpověděla: ''Dobře, nezapomenu. Ahoj''. To byly její poslední slova, co jsem slyšela. Jelikož už jsem měla knížek dost, šla jsem nakrmit Paulu, mou kočku. ''To je ale nuda! Co budu dělat?''. V zápětí mě napadlo, že bych se mohla projít ven, v tu chvíli mi bylo jedno, jak velká zima tam je. Hlavně jsem se chtěla zabavit.

Vzala jsem si kabát, nazula boty a vyrazila ven, jen se tak projít. Protože naše město leží na Severu, bylo kolem hodně malých lesíků, ale i těch větších. Namířila jsem do jednoho menšího. Jen jsem se tak procházela, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že něco nebylo vpořádku...

Pokračování příště...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela. Michaela. | Web | 5. listopadu 2014 v 17:10 | Reagovat

Koupila sis toho dsot:) A těším se na další příběh.. zatím dobrý:)

2 Lily^^ Lily^^ | Web | 6. listopadu 2014 v 5:28 | Reagovat

[1]: Dekuji moc:-) :3*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama